V neděli 4. prosince proběhl v Parku studií a reflexe Pravíkov další ze seminářů osobní práce. Když jsme s Danou vybraly téma na prosinec - Hluboká a zásadní změna, ani my samy jsme vlastně nevěděly, co od toho očekávat. I když jsme si potom pročítaly materiály k tomuto jednodennímu semináři, shodly jsme se na tom, že vypadá tak trochu nenápadně. Ale čekalo nás velké překvapení.
Sešlo se nás opět sedm (já, Dana, Toni, Gerardo, Zuzka, Honza a Petr). Atmosféra byla příjemná, přátelská a veselá (chvílemi skoro až moc - zkuste se uvolnit na meditaci, když bojujete se záchvatem smíchu...).
Na předchozích seminářích byl program celkem bohatý - pracovali jsme se samostatnou reflexí, diskusí ve skupinách, meditacemi, řízenými zážitky, četbou textů, někdy i s videem. Oproti tomu byl seminář o hluboké a zásadní změně byl zdánlivě tak prostý, že víc už to snad ani nešlo. Na začátek jsme si přečetli dva dopisy, na základě kterých tento seminář vznikl - byl inspirován hlavními myšlenkami vyjádřenými v Silově odpovědi Davidu Robertsovi na jeho dopis z ledna 2008. Jde zejména o samotnou možnost, případně podmínky skutečné změny v člověku.
Celý seminář sestával pouze z úvodní ceremonie, osobních reflexí - psané individuální práce a skupinových diskusí. Navíc oproti jiným seminářům v tomto případě nebylo pro jednotlivé činnosti vymezeno ani přibližné trvání, takže jsme se mohli skutečně intenzivně věnovat tomu, co se může zdát jako nicnedělání, ale ve skutečnosti se ve cvhíli, kdy duševní práci věnujeme čas, pozornost a důležitost, začnou dít často neočekávané věci.
„Po celý život nás oficiální výchova přesvědčovala, že duchovní hledání člověka jen odvádí od reálných problémů. A teď mi odpověz: nemyslíš, že snažit se porozumět životu je reálný problém?“ - Paulo Coelho
Znovu zde tento citát musím použít. Spousta lidí totiž staví takřka zeď mezi „skutečně něco dělat“ a „zbytečně se v sobě rýpat“. Vnější svět je ale jen odrazem naší vnitřní krajiny. Jistě - člověk nemůže strávit život ve „věži ze slonoviny“ a tam se oddávat „ušlechtilým“ myšlenkám o lepším světě. Ale na druhou stranu nelze skutečně změnit svět, pokud nezačneme u sebe a u svého nejbližšího okolí. Jak by člověk mohl něco skutečně změnit, kdyby nerozuměl ani tomu, jak funguje jeho vlastní vědomí?
„Vše, co bylo dosud vykonáno, má nesmírný význam, ale nebude to stačit, dokud se lidé (dokonce i ti nejlaskavější a nejhodnější) nerozhodnou Proměnit své životy díky pochopení potřeby hluboké duševní změny.” - Silo
Při první individuální práci jsme se věnovali těmto otázkám (přepisuji je sem záměrně - nemůžete si sice stejný seminář jen tak udělat doma, ale můžete si vyšetřit pár hodin nebo celý den na studium a reflexi a alespoň se nad nimi zamyslet, zapsat si, co vás napadne, jaké „objevy“ učiníte...):
Této práci a následné diskusi ve skupinkách a v celé skupině jsme věnovali několik hodin. Většina z nás popsala svými poznámkami několik stránek, a přesto se nám často stalo, že až někdo z ostatních dokázal přesně vystihnout to, co se nám slovy vyjádřit nepodařilo. Toto doplňování a vzájemné inspirování bylo opravdu intenzivní, až dojemné.
V druhé části semináři jsme se opět stejnou formou snažili prozkoumat své nejhlubší aspiraci a zformulovat osobní cíle, poslání hluboké a zásadní změny. Seminář jsme zakončili společnou Žádostí o to, abychom dokázali objevy uskutečněné během dne skutečně uvést v život, abychom neztráceli kontakt se svým nitrem a pozornost.
I po letech osobní práce je pořád co se učit, co zdokonalovat, co překonávat. Jak se říká, cesta je cíl...
Péťa
„Buď tou změnou, kterou chceš ve světě vidět.“ - Gándhí