Hledání Vnitřního průvodce - jaký byl další seminář osobní práce

V neděli 13. listopadu proběhl další seminář osobní práce, tenktokrát s „mírumilovnějším“ tématem než minule - po Hlubokém vnitřním usmíření jsme se tentokrát „pustili“ do Vnitřního průvodce. Tentokrát nás bylo sedm - já, Dana, Toni, Gerardo, Honza M. a taky dva sousedi z blízké Nové Vsi, Lenka a Ludvík.

Při minulém semináři jsme zkoumali zejména svou minulost, i když závěr semináře jsme věnovali vymýšlení konkrétních návrhů do budoucna. Ovšem téma Vnitřního průvodce vyžadovalo trochu jiný přístup. I když i tentokrát jsme se minulosti trochu věnovali - zkoumali jsme vzory, které jsme v minulosti měli (ať už to byli sportovci, herci, postavy z knih a filmů, paní učitelka, kamarádi, starší spolužáci...), vlastnosti, které jsme na nich obdivovali a které nás inspirovaly, a jejich společné znaky - tedy to, co spojuje naše vzory v průběhu celého našeho života.

Zkoumat své životní vzory, vnímat jejich klady i zápory, uvědomovat si vlastní potřeby a kompenzace (např. mnoho malých dětí obdivuje hrdiny akčních filmů nebo dobrodružných románů jen pro jejich sílu, kterou samy nemají, apod.), bylo prvním krokem na naší cestě k nalezení (případně posílení) ještě hlubšího vzoru.

„Moudrý je ten, kdo zná vlastní hluboké vzory, ale moudřejší je ten, kdo je dokáže dát do služeb nejlepších cílů.“ – Silo, z knihy Polidštit Zemi

Aby byl pro nás Vnitřní průvodce skutečnou oporou v obtížných situacích, zdrojem inspirace a síly, rádcem - zkrátka Vnitřním průvodcem, je potřeba, aby měl tři důležité vlastnosti: moudrost, sílu a laskavost (dobrotu). Je třeba najít hluboko v sobě představu, která pro nás má opravdovou sílu, která nás hluboce dojímá. Takový Průvodce může být někdo, kdo skutečně existuje nebo existoval, může to být někdo, koho známe přímo osobně, ale taky někdo zcela vymyšlený (ať už námi nebo někým jiným). člověk ho ale nenajde prostým přemýšlením, může sice zkoumat své vzory a třeba i najít někoho, kdo má všechny tři nepostradatelné vlastnosti Vnitřního průvodce, ale jeho jasnou představu v sobě nestvoří jen skrze rozum. Proto jsme na semináři opět pracovali s technikou řízených zážitků, která pomáhá překonat zajetí naší mysli a dostat se do kontaktu s představivostí a hlubšími částmi našeho vědomí.

Pro mě osobně byl seminář velmi inspirativní, nabíjející a taky plný nečekaných zážitků. První milé překvapení byla účast Lenky a Ludvíka. Zatím se nás totiž na seminářích pořád schází jen pár, a to navíc jsme všichni staří známí (ne že bychom si to pořádně neužili i tak). Tentokrát jsme tedy měli konečně taky možnost poznat taky nové lidi, navíc sousedy - přijeli k nám do Pravíkova doslova přes kopec.

I počet účastníků byl vyšší, než jsem čekala - sedm sice není moc, ale pro nás ani málo. Atmosféra byla už tradičně skvělá, i když ani to není samozřejmost a vždy mě to znovu uvádí v příjemný úžas.

Vnitřní průvodce je pro mě už roky velmi důležité a taky oblíbené téma. Tato osobní práce byla snad první, kterou jsem si zamilovala. Dobře vím, že velký úkol není jen nalezení Vnitřního průvodce, ale taky udržování vztahu s ním, schonost zavolat ho a naslouchat mu. Dobře to sice vím, ale někdy tomu věnuju pozornosti víc, někdy míň... jak už to tak bývá.

Právě proto jsem ráda za každý takovýto seminář a příležitost věnovat čas a pozornost tomu, co je sice důležité, dokonce možná to nejdůležitější, ale bohužel to často v životě „musí“ ustoupit práci a dalším „povinnostem“.

Péťa