2. říjen - Mezinárodní den nenásilí

V roce 2007 byl 2. říjen, den narození Mahatmy Gandhiho, vyhlášen Organizací spojených národů Mezinárodním dnem nenásilí. Pro mnohé je ovšem samotné slovo nenásilí vlastně tak trochu nejasné... Jako inspiraci a snad i poučení nabízíme krátký text, který vznikl u příležitosti oslav stejného svátku před třemi lety. Více informací najdete zde.

Aktivní nenásilí má dlouhé, ale tenké kořeny, nesoucí myšlenky staré tisíce let. Po stejnou dobu se tyto myšlenky vyvíjely. S aktivním nenásilím se můžeme setkat jak v buddhismu, islámu a křesťanství, tak v dalších starých i mladých náboženstvích. Stejně tak se o něm zmiňují významní literáti různých dob: od Chelčického k Tolstému či Komenskému. Přesto se aktivní nenásilí zatím nedostalo do módy. Důvody mohou být různé. Určitě to ale není tím, že by tato metoda neměla smysl – o tom svědčí příklady Gandhiho a Martin Luther Kinga.

Aktivní nenásilí je složitější metoda, než by se zprvu mohlo zdát. A není lehké stručně napsat to, co pro všechny může znamenat…

Aktivní nenásilí je mnohem více než opak násilí.

Je to životní styl a postoj k tomu, co se ve světě děje. Pokus o definici by mohl znít, že násilí je čin nebo aktivita, která někomu způsobuje bolest či strach. I nenásilí je však aktivita. Ta je ale zaměřená proti nespravedlnosti, která někoho zraňuje. Aktivní nenásilí učí, že důležité je zaměřit se na to, co násilí způsobuje. Na to upozorňovat a hledat jiné cesty. Nejde tedy o záplatování pytle, ale o dlouhodobá řešení jakýchkoli problémů.

Cokoli v životě uděláme, má do budoucna nějaký následek. Čím lepší jsou naše činy, tím lepší jsou pak i výsledky. A proto je tedy nejdůležitější začít přímo u nás samotných: Abychom se chovali tak, jak očekáváme od ostatních. Abychom dělali, řešili i říkali to, co doopravdy chceme. Potom můžeme žít život podle našich představ.

Proč je nenásilí cesta do budoucna?

Násilí nám v minulosti ukázalo, že není tou správnou cestou k vyřešení problémů. Příliš často vede pouze k dalekosáhlejším následkům, které se pak řeší dalším násilím a tak pořád dokola. Jako příklad můžeme uvést situaci na Blízkém východě, v Africe, izraelsko-palestinský konflikt atd. Nenásilí však přináší sice složitější, ale trvalé řešení i těch největších problémů. Na druhé straně nám v minulosti představitelé aktivního nenásilí jasně ukázali, že je tato metoda tou nejplatnější formou prosazování spravedlnosti.

Co jiného než naše aktivita zaměřená na kořeny násilí by mohlo být lepší odpovědí na problémy, které lidi tíží?

Co jiného než naše aktivita zaměřená na hledání pozitivních možností do budoucnosti by mohlo přinést nápady na to, jak tu žít v klidu dál a dál?

Je zřejmé, že aktivní nenásilí nepřinese své výsledky hned. Ale o to nejde. Poznat sám sebe taky netrvá minutu. To však neznamená, že nestojí za to se poznávat. To stejné platí o naší rodině, vztahy mezi přáteli, s jinými kulturami či národy. Každý krok v hledání a prosazování pravdy je velký krok k pochopení a spravedlnosti.

V mnoha zemích se lidé snaží aplikovat aktivní nenásilí na problémy dneška. Už nějakou dobu se zdá, že se začíná dít něco velkého. Naše generace má možnost dát této změně sílu a směr, který je potřeba.